Střípky
Sem občas napíši nějakou veselou příhodu, případně nakopíruji některé letošní kočičí statusy, které jsem si dávala na Facebook.
Kočičí kolo je využito na 200 %
4. 4. Včera jsem si nesla domů pečivo, mimo jiné i škvarkové placky. Arien se hned vrhla na batoh, tak jsem raději nic nevyndavala a vše nechala pečlivě uzavřené. A dnes ráno přijdu, zip na batohu otevřený, sáček s pečivem prokousaný a zhruba jeden pagáč sežraný, ale čistě, ani drobek se do batohu nevysypal. Tak jsem si zbytek rozpekla k snídani a doufám, že té potvoře z toho nic nebude. Ale vzhledem k tomu, že se mi právě snaží upíjet colu, to na žádné následky nevypadá. Ale že ty kočky někdy mají chutě!
4. 5.
Prý: Pořiďte kočkám trávu, je to dobré pro zdraví.
Dodala bych, že jak pro čí.
(Neměla jsem to srdce jim to hned vyhodit, takže jsem jen uklidila binec kolem a teď mám za oknem kastrol s převrženým květináčem, ve kterém se popelí Arien a občas i Wolverinek.)
8. 10. jsem si jela pro Lóriena. Trochu jsem se bála, jak zamíchá s hierarchií, celý týden jsem Arien a Wolverinkovi vyprávěla, jak se k nim přidá malé tříapůlměsíční koťátko a že mu budou dělat tatínka a maminku. Jenže když „drobek“ opravdu přišel, byl skoro tak velký jak Ari. Wolverinek ho radostně očichal, ukázal mu, co a jak (například jsem ho přistihla, jak čumákoval malého kocoura sedícího na kočajzlíku, asi aby ho pochválil za čistotnost).
Ari na nového člena smečky první den trochu syčela a výchovu nechala na Wolverinkovi (i když do postele mrňousa pustila). Druhý den už ho peskovala méně a třetí den se k malému kocourovi začala tulit.
I radovala jsem se, jak pěkně Ari koťátko přijala, jak je hezky oblizuje a okusuje… ehm, jenže nešlo o mateřskou péči – té dorotě nejspíš při spatření kocoura s kulkami ruplo v bedně a začala ho svádět. Mrňous naštěstí nechápal, oč jde, napřed to bral jako očistu od velké kočky, ale po chvíli za mnou přišel s výrazem „Sundejte ze mě tu ženskou“. A já abych se smiřovala s tím, že mám pedofilní kočku. Sodoma Gomora!
Po pár dnech se hanbářka uklidnila, tak doufám, že to do jara vydrží. Stále si ale s Lórienkem hrají, spí se mnou v posteli, velký kocour jako nejstarší dělá dospělého, jen na ně zpovzdálí dohlíží a případně přispěje pomocnou tlapkou a juniora usměrní.
30. 10. Před časem jsem kamarádce pekla koláčky na svatbu. Pár rohových jsem schovala jiné kamarádce, ale protože jsem jí je stále zapomínala přivézt a už mi to bylo trapné, nachystala jsem si je už večer do tašky, abych jí je tentokrát opravdu dovezla. A ráno koukám, co to kolem je – ano, hádáte správně, u tašky se válelo pár drobtů a obal od koláčků. Takže je to na tuty, kočičí svatba bude, ale až na jaře, milánkové, až na jaře!
Včera jsem si čistě povlékla postel a měla jsem zlý té noci sen, že celý ten milión koček vyčarovaných z kouzelného sluchátka najednou zvracel a já to musela uklízet.
Když jsem se probudila, koukám, proč mi Siamka olizuje deku... No, jedna, s prominutím, poblitá kočka je lepší než milión a cíchu vypere pračka. Hlavně že jsem si včera čistě povlékla.